Naděje: Nový singl reflektuje samotné dno člověka

Helpmusic

Naděje: Nový singl reflektuje samotné dno člověka

Vyhrála první ročník soutěže G2 Band Academy, která ji připravila na to, jak se pohybovat v mediálním světě. Skupina Naděje ve složení Petr Cieplý (zpěv), Filip Najser (kytara, syntetizér, klávesy) a Tomáš Pavlíček (bicí) přiznává, že se stále učí, přesto už ušla hezký kus cesty. Má na kontě několik videoklipů, turné po zámcích s Michalem Hrůzou a právě pilně připravuje ve studiu nový materiál.

V dubnu vydáváte nový klip k písni Nahoru a dolů. Říkáte, že je úplně jiná než vaše dosavadní tvorba, protože jste se rozhodli nepoužít v ní tolik elektroniky, která je pro vás typická. Proč tomu tak je?

Petr: Je to docela jednoduché. Skladba to nepotřebovala a líbilo se nám, jak zněla jen s klavírem. Ten jsme tam chtěli co nejvíce zachovat, plus ty čisté nástroje, na nichž jsme začínali.

Lze říci, že se s tou písničkou vracíte do vašich začátků?

Petr: Asi bych to tak nenazval, ale je jiná, protože vznikla hodně spontánně a za hezkých okolností. I proto je čistší než všechny naše ostatní skladby. Jednou v podvečer jsem seděl se svým kamarádem pianistou v pokoji, kde bylo jen staré ohořelé piano a postel. On zahrál pár tónů a mně došlo, že tohle je přesně ono, že to bude dobrá píseň. Hned jsme měli sloku i refrén, za deset minut jsem napsal text, který se už nijak neupravoval, a do dvaceti minut byla hotová skladba.

Jak k písničce vznikal videoklip?

Petr: Radim Kaller našel krásnou koncertní místnost v Opavě, jež podporuje velikost celé skladby. Je hodně hluboká, a my ji tak mohli natočit v nádherném prostředí velkého sálu, kde jsou i varhany a krásné velké piano.

S Radimem Kallerem spolupracujete už od soutěže G2 Band Academy, která vás před skoro dvěma roky proslavila?

Petr: Spolupracujeme s ním už od prvního klipu Intimita, jenž vznikl ještě před soutěží. V rámci soutěže nám natáčel videoklip Pardon dámy. Tohle je už náš třetí společný počin. Natáčeli jsme i s Radimem Věžníkem klip Výkřik, který vyšel před Nahoru a dolů, ale teď jsme se zase vrátili k Radimovi Kallerovi. Spolupráce s ním nás hodně baví, ale zároveň nás baví objevovat nové věci. Není tak vyloučeno, že další videoklip budeme natáčet třeba s někým jiným.

O čem skladba pojednává?

Petr: Reflektuje samotné dno člověka, jenž nemůže s nikým vyjít a sám se potřebuje od toho dna odrazit a jít zase nahoru. Popisuje fázi pádu a vyhoření až po následný bod odrazu.

Skupina Naděje. Zleva: Michal Pavlíček, Filip Najser a Petr Cieplý.

Tome, vy jste s tím textem souhlasili hned, nebo jste k němu měli nějaké připomínky?

Tomáš: Hned. Já osobně jsem v jednu chvíli s textem hodně soucítil. Bylo to v období, kdy jsem v kapele začínal, a přišlo mi, že hráčsky a hudebně stoupám nahoru. Ten text mi hodně přirostl k srdci. Souhlasil jsem s ním v okamžiku, kdy jsem píseň slyšel.

Petr: Filip se postaral o „preprodukci“ a od začátku ji uchytil přesně tak, jak jsem chtěl. Nahoru a dolů měla původně vyjít v jiném složení a asi nikdo neví, že je to první písnička, kterou jsem napsal ještě předtím, než vznikla Naděje. Původně jsem ji chtěl nahrát s tím kamarádem, s nímž jsem ji složil, ale nakonec jsme se každý někam rozletěli. On odjel do ciziny a mně zbyla jen demonahrávka, již jsem natáčel s Filipem. Pak jsme jeli do studia Bomb Jack, se kterým dodnes spolupracujeme, a producent Wendel Dreiseitl nám doporučil, že by bylo lepší nahrát jako první nějakou rychlejší věc a tuhle si schovat na později. Teď jsme se rozhodli, že je ta pravá chvíle ji vydat.

Myslíš, že je dobře, že jste se řídili jeho radou a prvně přišli s rychlejší písničkou? Přijde nám, že dnes je to spíše obráceně. Kapely začínají kariéru pomalou písní a pak chtějí ukázat svou energičtější stránku.

Petr: Přijde mi, že nám ta rada hodně pomohla. V G2 Band Academy jsme si také nechali poradit, kterou písničku zvolit jako singl, a po čase se ukázalo, že to nebylo vůbec od věci. Vzali jsme si rady k srdci, ale těšili jsme se, až vydáme Nahoru a dolů, a o to víc je to pro nás tak emotivní. Čekáme na ni už hodně dlouho a těšíme se, až ji fanouškům pustíme.

Proč píseň Nahoru a dolů vydáváte až teď, když už je starší?

Petr: Je hodně náladová a chtěli jsme tak zachytit i to období, jež teď je. Jaro, i když momentálně spíš takové ne-jaro, je období, kdy se neustále něco mění. Nahoru a dolů není žádná veselá juchajda, chtěl jsem udělat zase trochu něco jiného, než od nás lidé znají. I v dalším singlu přijdeme s něčím, co jsme ještě nedělali.

Můžeme nový singl považovat jako předzvěst EP, které plánujete vydat na podzim?

Petr: To je zajímavá otázka, protože my sami ještě nevíme. Hodně o tom uvažujeme, ale nebude jako součást toho celku, ale spíše jako bonus.

Proč jste se nerozhodli pro plnohodnotné album, když už na scéně nějaký ten pátek působíte?

Petr: Když to shrnu, tak já osobně s EP úplně tak nesoucítím a raději bych volil variantu desky, protože nikde není definováno, jak má album vypadat a klidně na něm může být méně písniček. Na tohle bych se vůbec nesoustředil. Jde spíš o to, že jsme se rozhodli jít trochu netradiční cestou. Skladby na desce či EP si produkujeme sami a čekáme, jak to bude znít. Filip je teď v roli našeho producenta. Pravděpodobně na základě toho, jak to dopadne, se rozhodneme co dál. Jestli vydáme EP, nebo klasické řadové album. Přijde mi, že lidé v České republice nejsou na EP zvyklí, spíš je to záležitost muzikantů a lidí, kteří se v tom světě pohybují. Ale když se řekne, že někdo natočil desku, tak už zpozorní mnohem více lidí.

Filipe, jak velkým oříškem je pro tebe produkce nového singlu?

Filip: Už jsem několik produkcí dělal, ale toto je první věc, již uslyší mnohem více lidí než doposud a ve větším měřítku. Dělal jsem pár nahrávek pro ostatní kapely, ale to byla vždycky jejich první písnička. Vždy jsem do toho dal všechno, avšak nešlo o moc velkou produkci. Teď je to pro mě oříšek v tom, že jsme všichni hodně sebekritičtí a jen tak se nám něco nelíbí. Možná i proto nám všechno tak trvá. Je to náročné, ale hlavně je to výzva, což mám rád.

Je pro tebe něco jiného dělat produkci vlastní kapele?

Filip: Snažím se k tomu přistupovat stejně zodpovědně jako pro ostatní skupiny. Vždy jsem se snažil poradit v tom nejlepším slova smyslu a vytáhnout z toho to nejlepší. Ze sebe i ze všech ostatních. Dělat produkci vlastní nebo cizí kapele je víceméně stejné, ale v tomto případě je to o to horší, že jdu s vlastní kůží na trh.

Nebojíte se toho, že lidé, kteří vás znali z G2 Band Academy a z televize, na vás za ty skoro dva roky mohli zapomenout?

Petr: Před tou písničkou jsme vydali ještě klip ke skladbě Výkřik a novinku jsme odložili trochu schválně. Po soutěži se nám rozjela spousta věcí, ale hodně jsme si toho potřebovali ujasnit a stanovit si, jakým směrem půjdeme dál. G2 Band Academy nám ukázala, že je fajn být v médiích a být vidět, ale musí si to uvědomit i ta samotná kapela a zorganizovat si podle toho svůj čas a rozhodnout se, jakým způsobem se v médiích bude prezentovat. Nezdá se to, ale vytvořit grafiku nebo natočit klip nám trvalo skoro půl roku. Teď se to všechno snažíme nacpat do tří měsíců, abychom mohli v květnu oznámit, kdy budeme vydávat další písničku. Docela nám trvalo udělat si konkrétní plán a říct si, jak budeme dál pracovat.

Nepřemýšleli jste nad smlouvou s nějakou velkou nahrávací společností?

Petr: To je těžká otázka. Taková komplexní spolupráce má pro kapelu spoustu výhod. Na druhou stranu nám ve své podstatě docela vyhovuje, že si ty věci můžeme řídit sami. Hodně se tím učíme a získáváme strašnou spoustu zkušeností. Šlapeme si tu cestu sami, i když nám to možná trvá déle a je to těžší. Co se týče spoluprací, tak momentálně pracujeme s Championship Music. S nimi dáváme dohromady PR a online distribuci. Jsou to věci, jimž úplně nerozumíme, a oni jsou schopní nám pomoci. Baví je muzika, kterou děláme, a není to násilné, že bychom my nebo oni něco „museli“. Komunikujeme s Lukášem Rychtaříkem a ten nám s celým týmem radí a pomáhá s určitými kroky. S Championship Music spolupracujeme, protože nás oslovil sám Lukáš s tím, že se mu líbila naše tvorba a chtěl by nám nějakým způsobem pomoci.

Text: Barbora Turková, Šárka Blahoňovská

Foto: Milan Baránek

Rozhovor vyšel v dubnovém čísle HelpMusic, přílohy Pražských a středočeských Deníků.

Řekni svůj názor

Dokaž, že jsi člověk ;-) *