Ljuba Hermanová * 23. dubna 1913 – † 21. května 1996

Helpmusic

Ljuba Hermanová * 23. dubna 1913 – † 21. května 1996

Česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka, ale především skvělá šansoniérka Ljuba Hermanová sice nebyla jednou z nejvýraznějších osobností českého hudebního světa, nicméně ve své době byla jednou z nejoblíbenějších divadelních hereček v Čechách, jen málokterá z nich totiž byla tak zajímavou zpěvačkou. Od její smrti uplyne 21. května již dvacet let.

 

My jsme ti blázni, blázni z povolání,

my jsme ta banda, banda kašparů,

mordy a fóry, fóry k popukání,

všechno se vejde na káru…

 

Ljuba Hermanová ovšem nebyla jen bláznem z povolání, svou kariéru brala opravdu vážně a dodnes je považována za zakladatelku moderního českého šansonu, která ovlivnila pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek, jako byly Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová. Život si užívala plnými doušky. Nějakou dobu bydlela s nejznámější herečkou své doby Adinou Mandlovou, sexsymbolem 30. let. Jejich bujaré večírky byly legendární.

 

Narodila se 23. dubna 1913 v Neratovicích jako druhé dítě Anně a Janu Hugovi Herrmannovým. Otec byl železniční úředník a matka nadšená ochotnice, která v mladičké Ljubě rozvíjela umělecký talent. Už jako malá holka se učila na housle a vystupovala v ochotnických představeních. Roku 1924 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Ljuba vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na tu však nenastoupila a odešla rovnou hrát do smíchovské Arény, odkud přešla do Švandova divadla.

 

Jako skvělá sopránová zpěvačka účinkovala v desítkách pražských a mimopražských divadlech a scénách. Zazpívala si například v Národním divadle v Bratislavě, Theater an der Wien ve Vídni, Osvobozeném divadle, Tylově divadle, Moderním divadle a dalších známých pražských scénách. Byla velmi populární a oblíbená, jako jediná žena si zahrála s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v Osvobozeném divadle.

 

Její velmi slibnou kariéru zastavila druhá světová válka. Jako poloviční židovka (ze strany otce) nesměla vystupovat. Po osvobození se na prkna, která znamenají svět, vrátila, ale už ji to více táhlo ke zpěvu. Po válce začala hrát v Hudebním divadle Karlín, posléze se rozjela po celé republice s estrádním hudebním programem, s v té době populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Byla šansoniérkou i dalších malých divadel a kabaretů. Dostala se i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze rovněž do Divadla Na zábradlí, kde ztvárnila několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové.

 

V té době se začínala programově věnovat šansonu. Další veleúspěšný recitál v Divadle Na Zábradlí pro ni napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?. Současně působila v kabaretu Večerní Brno. Po tomto brněnském hostování přišlo zahraniční angažmá ve stuttgartském kabaretu Renitenztheater ve Spolkové republice Německo. Následující zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. Účinkovala v různých pořadech a zábavných vystoupeních až do devadesátých let. Diváky udivovala svou vitalitou a tanečními schopnostmi, kterými vládla až do své smrti. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem.

 

Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře,

život plyne jak voda a smrt je jako moře.

Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později,

kdo v životě miluje, ať neztrácí naději…

 

Ljuba Hermanová k pomyslnému moři doplula 21. května 1993 ve věku 83 let.

Jitka Šnajdrová

Řekni svůj názor

Dokaž, že jsi člověk ;-) *