Instinct: „Neexistuje den, kdy se v naší kapele něco neděje“

Helpmusic

Instinct: „Neexistuje den, kdy se v naší kapele něco neděje“

Slovensko-česká kapela Instinct se základnou v Praze je příkladným důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Tato ambiciózní čtveřice se řídí heslem „Kdo nic nezkusí, nic nezíská“ a i díky tomu má na svém kontě několik rádiových hitů a turné se skupinou Elán. Instinct, jimž 8. září vyšla debutová deska, mají fanoušky především na Slovensku, ale rádi by se svým popem pořádně prorazili i u nás, shodnou se frontman Lukáš Ciho a kytarista Miro Maršík.

Pamatujete si okamžik, kdy jste se slyšeli poprvé v rádiu?

Miro: To bylo na Rádiu Šport už asi před čtyřmi lety.

Lukáš: Dobré bylo, když jsme jeli k našemu producentovi na druhou stranu Slovenska nahrávat druhý singl. Přijížděli jsme v noci a slyšeli jsme na Fun rádiu ten první. Věděli jsme, že nás hrají, ale ne, že na jednom z nejposlouchanějších slovenských rádií. To byl pro nás tehdy úplný vrchol. Takže si dokážeš představit, jak jsme přišli namotivovaní na nahrávání druhého singlu. (smích)

Na debutovém albu Na inzerát, které se jmenuje podle toho, jak jste se poznali, máte celých sedm písní, jež už lidi znají jako singly. Nemyslíte si, že je to hodně?

Lukáš: Je to tím, že jsme tenkrát nepočítali s tím, že budeme mít desku.

Miro: Vydávali jsme singl po singlu a pak jsme oslovili vydavatelství Warner Music, jestli by s námi nechtělo nějak spolupracovat. Dali jsme si schůzku a na ní padl návrh, zda neudělat rovnou celou desku. To bylo v době, kdy jsme měli venku už tři singly a čtvrtý na cestě. A aby nebylo rok ticho, tak jsme vydali ještě písně Dozadu a Zázrak a teď nově Zlodeje slnečníc.

Můžete popsat pro čtenáře, kteří se o vás dozvídají poprvé, důležité okamžiky vaší hudební cesty k bodu, ve kterém se nacházíte teď?

Lukáš: První vznikly klipy přes kamarády k písním Na púšti a Valčík s ilúziou. S tou jsme se dostali na soutěž Košický zlatý poklad pro začínající autory, tam objevili třeba No Name.

Miro: Tenkrát zněl Valčík s ilúziou ještě jinak, produkovali jsme si jej sami. V soutěži jsme se neumístili do první trojky, ale oslovil nás tam Ľuboš Zeman z Rádia Slovensko s tím, že máme největší potenciál být v éteru.

Lukáš: To nás nastartovalo k tomu, aby nám Ecson Waldes Valčík s ilúziou ještě trochu upravil v rámci našich finančních možností. Tato písnička je stále v rádiových rotacích. Následoval klip, který jsme ale museli udělat narychlo.

Miro: Pak jsem oslovil právě Ľuboše Zemana, mimo jiné textaře Elánu, jestli by pro nás neměl nějaké texty. Poslal nám čtyři a z jednoho z nich vznikla písnička Na život a na smrť, která se stala naším největším hitem, dodnes je naše nejhranější na Youtube i na slovenských rádiích. Pak jsme přišli se singlem Medzitým, k němuž nám napsal text Daniel Hevier. Toho jsem taky oslovil, odepsal mi s tím, že běžně takové maily vyhazuje, ale že se mu líbíme.

Lukáš: Následně jsme si dali chvilku pauzu, protože jsme v mezičase jeli turné s kapelou Elán.

Jaké máte z takového úspěchu pocity?

Lukáš: Bylo to super. Největší haly na Slovensku, hodně lidí a pozitivních ohlasů, perfektní zkušenosti a zážitky. Jeden z nejlepších zážitků pro mě byl ten, že jsem zpíval do bezdrátového mikrofonu, předtím jsem totiž měl normální kabelový, takže to byl pro mě vrchol luxusu. (smích)

Miro: A my jsme ho pořád upozorňovali, ať si před každým koncertem mění baterky. Jednou si je ale nevyměnil.

Lukáš: To bylo ve Zlíně. Výborný koncert, lidé natěšení, já zpívám a najednou v odposlechu neslyším nic. Říkám si, co se asi pokazilo? Hudba hraje, v publiku celá rodina a lidi na mě najednou gestikulují stylem, že nic neslyší. Nevěděl jsem, co mám dělat. Zprvu jsem netušil, že jsou na vině baterky, myslel jsem si, že jde o nějakou technickou chybu. Pak jsem začal řešit, jak v průběhu písničky vyměnit baterky. Vše to trvalo tak půl minuty nebo čtyřicet sekund a lidi nakonec ocenili, že jsem to zvládl a podarovali mě obrovským aplausem. (smích)

Miro: Líbilo se jim, že jsi nejdřív přišel k mému mikrofonu a začal zpívat, pak až jsi hledal baterky. To si ani nepamatuješ, jak jsi byl v šoku. (smích)

Lukáš: Turné jsme zvládli a chtěli hned makat. Jenže asi měsíc poté nám někdo vykradl zkušebnu, kde jsme měli veškerou aparaturu a kde jsme chystali další singly a desku.

Miro: Byla to škoda asi za dvě stě tisíc.

Lukáš: Dávali jsme se do kupy půl roku.

Kapela Instinct. Zleva: Miroslav Maršík, Lukáš Ciho, Ondřej Simon a Martin Havelka.

V tom vám pomohli fanoušci prostřednictvím Startovače, kde jste vedli úspěšnou kampaň.

Lukáš: Byli jsme nejúspěšnějším slovenským projektem, který kdy na Startovači byl. Dokonce můj známý z Chrudimi byl na nějakém semináři, kde Startovač prezentoval naši mediální kampaň jako ukázku toho, jak se dá sehnat finanční podpora od fanoušků. Za jejich peníze jsme jim nabídli podepsaná cédéčka s věnováním, plakáty a trička.

Takže jste nevymýšleli žádné zážitkové odměny typu večeře s fanynkou?

Lukáš: Nene, byly to normální seriózní ceny. Udělali jsme to jako merch, chtěli jsme, aby to mělo smysl a člověk, který nám pomůže, měl kromě dobrého pocitu i něco reálného v rukou. Třeba u těch cédéček s věnováním ví, že jsou jeho součástí. To je začátek naší Instinct rodiny, našeho projektu, o kterém se časem fanoušci dozvědí více.

Netlačil vás kvůli tomu půlročnímu skluzu a sbírání peněz čas?

Lukáš: Za ten čas, co normálně děláme jeden singl, jsme stihli dva. Myslíme, že se to na nich docela podepsalo, za jiných okolností mohly být ještě lepší. Vznikly u Randyho Gnepa ve studiu jako ty dva předchozí. Přes Edu Rovenského z kapely Poetika jsme se dostali k Ondřejovi Žatkuliakovi a jeho Rooftop studiu, kde nahrávali i Pavel Callta, Mirai nebo Sebastian. S ním jsme udělali zbytek věcí na albu, které ještě fanoušci neznají, a také náš aktuální singl Zlodej slnečníc.

Proč jste předělali zrovna tuto píseň od Elánu? Kdy vás to napadlo?

Lukáš: Právě na turné s Elánem. Řekli jsme si, že ta písnička má zajímavý náboj a oproti dalším od Elánu byla pocitově jiná. Nepatří k jejich největším hitům, šla by udělat zvukově lépe, současně, a to se mi líbilo. Proč to nezkusit?

Miro: Možná už druhý den jsem si ji na klavíru přehrál a zkusili jsme to na nazpívat. Autorem textu je shodou náhod již zmiňovaný Ľuboš Zeman, se kterým jsme tento nápad konzultovali. Řekl, že je to super a ať to zkusíme. Vašo Patejdl jakožto autor hudby nám to též dovolil a dokonce se objevil i v klipu.

A v současnosti máte na kontě debutovou desku, která spatřila světlo světa 8. září.

Lukáš: To by byl před časem můj vrchol, ale teď, když už vím, že se to opravdu děje, to se mnou tolik nedělá. Je to tím, že máme zase vyšší cíle.

Jaký máte teď cíl?

Miro: Já své cíle prozradím vždy, až jich dosáhnu. V mých cílech bylo zahrát si jako předkapela Elánu. Byl jsem totiž před čtyřmi lety na jejich koncertě v Praze. Několikrát jsem je oslovoval a nakonec to přišlo.

Lukáš: Pokud něco opravdu chceš, můžeš toho dosáhnout. Člověk nemá limity, nesmí se bát sám sebe. Je to jenom v hlavě. Mnohem důležitější jsou kroky, které tě k vysněnému cíli připraví, což zahrnuje i obklopovat se správnými lidmi. Když cíle dosáhneš, musíš být spokojený s tím, co jsi za sebou nechal.

Rozumím tomu tak, že vaším cílem je posouvání se dopředu?

Lukáš: Troufnu si říct, že neexistuje den, kdy se v naší kapele něco neděje. Pořád něco děláme. Řešíme marketing, písničky. Je to podnikání a musíme si vybudovat značku. Nestagnujeme, jsme pořád o kousíček vepředu. To je strašně důležité.

Miro: Za posledních pět let nenastal den, kdy bych pro kapelu něco neudělal.

Předpokládám, že k tomu ještě „normálně“ pracujete.

Miro: O volném čase chodíme do práce. (smích)

Lukáš: Já jsem obchodník, obchoduji s firmami. Miro je programátor, bubeník Ondřej vystudovaný akustik a baskytarista Martin zase IT konzultant.

To jsou všechno zaměstnání, u nichž si člověk kolikrát bere práci i domů.

Lukáš: Tím, že pracuji na sebe, dělám vlastně nonstop.

Miro: Hudba je dobrým odreagovaním od programování a programování zase odreagovaním od kapely.

Na podzim budete mít taky napilno, s Instinct vás čeká turné.

Miro: Všechny termíny podzimního turné ještě nemáme, zveřejníme je najednou. Ale můžeme říct, že 6. prosince budeme hrát v Praze v Rock Café.

Budete se v rámci propagace desky a turné soustřeďovat víc na Českou republiku, abyste tu prorazili, nebo na Slovensko, kde už platíte za známou a oblíbenou skupinu?

Lukáš: Určitě na Slovensko, tam nás lidi znají víc.

Miro: Na Slovensku jsme prorazili tím, že nás začala hrát rádia, což tady ještě ne. My jsme ale z Prahy, takže bychom si rádi našli víc fanoušků i v Česku. Z živého hraní můžu potvrdit, že z obou krajů pocházely stejně dobré odezvy. Takže čtyři koncerty odehrajeme na Slovensku, dva tady. S příští deskou bychom chtěli udělat turné v obou zemích stejně velké.

Autor: Šárka Blahoňovská

Foto: Jan Hadraba

Rozhovor vyšel v září 2017 v magazínu HelpMusic

Řekni svůj názor

Dokaž, že jsi člověk ;-) *