fuzzy2102: Jsem songwriter, který může zabrousit hudebně skoro kamkoliv

Helpmusic

fuzzy2102: Jsem songwriter, který může zabrousit hudebně skoro kamkoliv

Richard Jan Müller prezentuje od roku 2013 svou hudbu pod jménem fuzzy2102. Koncertuje v jednočlenné i tříčlenné sestavě. Své debutové album MoonPop zkomponoval, zprodukoval, nahrál a nazpíval zcela sám. Aktuálně však dokončil a vydal nové EP Kafka na nábřeží.

 

Ahoj Richarde, máš pokřtěno nové EP. Jak se křest vydařil?

Ahoj! Myslím, že v rámci mých stávajících možností se křest a koncert povedl. Upřímně, na to, že mě nikdo dosud moc nezná, protože mé album vyšlo v září minulého roku, a tudíž nemám logicky žádnou velkou fanouškovskou základnu (ale chtěl bych), a od té doby také teprve koncertuji, to bylo vydařené. I když posluchačů mohlo samozřejmě přijít více. (smích) Ale myslím, že ti, kteří přišli, byli opravdu spokojeni a příště na koncert dorazí znovu. Moc mě potěšila přítomnost Moimira Papalescu (Gun Dreams, Vanessa, The Nihilists, Magnetik a další) jako hosta, spolupracovníka na novém EP, skvělého a otevřeného člověka s velkou muzikantskou duší a zkušenostmi. Jaká byla atmosféra, je myslím dobře vidět i na fotkách, jež mám třeba na svém Facebooku a Bandzone profilu.

 

Název Kafka na nábřeží zní lehce poeticky. Je takové celé album, nebo jen jeho název?

Původně zamýšlený singl vznikl v letos lednu a měl obsahovat pouze dvě nové písně – Kafka na nábřeží (text M. E. Müller) a Papírový město (fuzzy2102). (Kafka na nábřeží je skladba inspirovaná představou pocitů slavného pražského spisovatele při jeho imaginární procházce současnou Prahou. Papírový město je spíše temnější a tajemná osobní píseň autora inspirovaná stejnojmenným filmem.) Po oslovení tří zvukových producentů pak vznikla myšlenka rozšířit původně singl ještě o remix písně Minuty z alba MoonPop ((Moonpop Records, Indies MG, 2015) a další remixy aktuálně nových dvou skladeb, ze kterých by si producenti sami vybrali. Minuty tak dostaly nejen nový neotřelý zvukový kabát, ale staly se zároveň i prvním duetem fuzzyho se zpěvačkou skupiny DIV I DED Veronikou Janoškovou, jež se velmi úspěšně pohybuje ve vodách módního, navrátivšího poprockového stylu 90. let, tzv. shoegaze. Oficiální mix nových písní a zvukovou supervizi nad EP měl opět zkušený mistr zvuku Petr Slezák. O remixy se postarali zvukoví mágové Moimir Papalescu, Filip Helštýn (DIV I DED) a David Rambousek (foma). Cover a design EP vytvořil již také osvědčený David Rambousek. Šestipísňové EP vyšlo 8. února u MoonPop Records v distribuci Indies MG v klasickém CD formátu a elektronicky.

 

EP je žánrově velice rozmanité. To je to, co tě baví, nebo ještě hledáš „své pravé já“?

Je asi rozmanité, ale nemyslím tím, že je roztříštěné. Já se zatím opravdu považuju za takového modernějšího písničkáře (songwritera), který může zabrousit hudebně skoro kamkoli. To mě právě baví a to je to, co dost dobře nejde u zavedené, např. rockové kapely, kde od tebe očekávají prostě rock, a když zahraješ něco odlišného, tak posluchačsky vlastně neví, co s tím, kam tě zařadit, a je to vlastně „chyba“ produkce. Indiefolková, indiepopová a indierocková scéna je velmi tolerantní, i když je jasné, že to hudebně nemusí být žádný mainstream. Ale myslím, že celkově je moje hudba (na albu Moonpop i na EP Kafka na nábřeží) hodně srozumitelná a v postatě posluchačsky jednoduchá. Doufám, že ne úplně hloupá. (smích) Kam se ale vydám v budoucnu a jaké bude hudebně mé další album, se mě teď prosím neptej. (smích) Doufám jen, že bude ještě lepší než ty současné věci a nebude to posluchače nudit.

 

Dnes jsou písničkáři velmi oblíbení. Od Tomáše Kluse přes Xidla X po Voxela nebo Pavla Caltu. Co říkáš na hudbu tvých kolegů a jak moc se od nich odlišuješ?

Asi se odlišuji a nedovolil bych se s nimi moc srovnávat. Nejsem ten typ písničkáře s akustickou kytarou v ruce a mikrofonem. To nemyslím vůbec zle! Naopak to velmi obdivuji a oceňuji. Je strašně těžké utáhnout takto sám celý koncert a neztratit pozornost publika, nenudit. Všichni ti, které jsi uvedla, to určitě umějí. Mám třeba moc rád album Jeffa Buckleyho Live At Sin-e, kde je prostě neuvěřitelné, co dokáže úplně sám, jen se svým nádherným hlasem a jedinečným způsobem hry na svého letitého Telecastera, vytvořit za atmosféru a skvělou hudbu. To je naprosto nedostižné a geniální (samozřejmě pro mě nedosažitelné). Já si proto rád pomáhám poměrně bohatou aranží svých písniček s prvky hudby 80. let, takové té naivní taneční elektroniky (smích), indie popu a indie rocku 90. let, shoegaze a všeho hudebně pro mě zajímavého kolem a nějak to přetavuji do své hudby. Ale tím, že mám české texty, to celkově dostává trochu jiný rozměr.

 

Čeho bys chtěl ve své hudební kariéře dosáhnout?

Mít takové publikum, abych mohl hrát pravidelně koncerty v pěkných klubech, vystupovat na festivalech, jako je Colours of Ostrava, Glastonbury (to je trochu vtip, samozřejmě, ale taky sen), slyšet své písně v rádiích. Myslím, že prostě to, v co ve skrytu duše doufá každý hudbu tvořící muzikant u nás.

 

Jaké jsou tvé plány na jaro? Kde tě můžou čtenáři vidět naživo?

Pokud možno hrát koncerty, dělat nové písničky, zkusit realizovat nový videoklip. Udělat v létě, nebo během podzimu dvoupísňový singl a pomalu začít promýšlet a chystat materiál na nové album. Co týče nejbližších koncertů, tak teď ještě nemám vše dořešené, ale mohu myslím pozvat např. na vystoupení v rámci královéhradeckého týdenního divadelního festivalu. Bude toho snad víc, tak prosím o shovívavost a odkazuji tímto na sledování mých profilových stránek.

Jitka Šnajdrová

Řekni svůj názor

Dokaž, že jsi člověk ;-) *